Setrvačnost

Jak nám pomáhá setrvačnost?

Pomáhá nám s mitím oblečením v pračce.

Když máme na dece nebo na nějákém oblečení dropky tak vezmeme deku a začneme dropky oklepávat tím dropky spadnou.Když si umijeme ruce a nebudeme mít poruce ručník tak začneme s rukama cukat tak vlastně voda okape.                       

Jak nám setrvačnost nepomáhá?

Když jedu v autobuse tak jsem v klidu a když autobus zabrzdí tak tak spadnu.

když jedeme na bobech z kopce dolů a jedeme ve vláčku (jako třeba 4 lidé) tak ten poslední sebou trochu mláti, protože když ten první jen trošičku zatočí tak s tím posledním to cukne.

Brzdné síly

 Kdy nám brzdné síly pomáhají                                                                                   


Brzdné síly nám na světě pomáhají ale i nepomáhají.                                                     Pomáhají nám když zastavujeme na červenou u semaforu,                                              když kopeme do míče tak se míč zastaví, když otevřeme dveře tak se zastaví, když  strčíme do židle tak se zastaví a spoustu jiných věcí se pohne a vzápětí zastaví když do nich strčíme. Ale někdy by jsme byly raději kdyby jsme brzdné síly ani neměli protože nám také škodí.       

                  

Kdy nám brzdné síly škodí

Když potřebujeme zmíněné auto naopak odtlačit, tak do něj musíme neustále strkat, jinak se ani nehne. Je ale pravda, že přeci jen trochu lépe jede, protože má kulatá kola, zatímco kdyby je mělo hranatá a vlastně se auto na nich šoupalo jako saně, brzdilo by mnohem více. Za brzdění zde nejspíše mohou třecí síly. Ale brzděna jsou třeba i letadla tím, že musí letět proti větru nebo ponorky proti vodě. V těchto případech asi brzdí odpor prostředí. Takové brzdění nám také škodí, protože ho překonávat stojí mnohem více síly, tedy benzínu, elektriky a pod.  Brzdné síly nám také omezují rychlost jízdy na lyžích. Musíme je mazat, aby se nám na ně nelepil sníh a lépe to klouzalo. I když při běhu na lyžích běžky naopak mažeme voskem, aby nám neprokluzovaly a vlastně trochu lépe brzdily (hlavně do kopce). Umění správného mazání běžek spočívá v tom, aby po rovině či z kopce brzdily málo a do kopce naopak dost. Dosahuje se toho především tím, že se jinak mažou místa skluznice vepředu a vzadu , která zatěžujeme, nebo spíše na nich jedeme při jízdě po rovině či z kopce, a jinak namažeme místa pod patami, od kterých se odrážíme - tiskneme je k zemi při stoupání.

   

                                                     

                                                                 

André Marie Ampére

Narodil se 22. ledna 1775 v Poleymieuxu. André Marie Ampére nikdy nechodil do školy. To ovšem neznamená, že by nebyl vzdělaný, protože ho učil jeho otec, a to hlavně latinu a matematiku. Ve čtrnácti letech přečetl devět svazků francouzské encyklopedie. V roce 1797 začal učit matematiku v Lyonu. Po několika letech se stal profesorem fyziky a chemie. V roce 1799 se oženil s Julii. V roce 1800 se jim narodil syn Jean-Jacques. Julie ovšem po třech letech zemřela na tuberkulózu. Později se oženil se svou druhou manželkou Jenny. V roce 1807 se jim narodila dcera Albine. S Jenny se později rozvedl. Ale teď zpátky k jeho dílu. Zabýval se hlavně magnetismem a elektrodynamikou. Možná hlavně proto po něm byla pojmenována základní jednotka elektrického proudu AMPÉR. André Marie Ampére zemřel 10. července 1836 v Marseille.

Zdroj: wikipedia Ampér a dětská enciklopedie.

Alessandro Volta

Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta se narodil 19. února 1745. Byl ze sedmi sourozenců. Ještě do sedmi let nemluvil. Jeho rodiče se báli že je slabomyslný. Okolo 18 let se stal ředitelem lycea 
(gymnázia). V roce 1774 se stal profesorem fyziky na gymnázium v Comu. V roce 1799 sestavil elektrický článek a Voltrův sloup. V roce 1794 se oženil a měl 3 syny. Od roku 1823 oslepl a ohluchl po srdeční mrtvici.Umřel 5. března 1827.   

      S naší výukou souvisí protože je po něm pojmenována jednotka elektrického napětí VOLT.

zdroj wikipédia Alessandro Volta

Výlet na posázavskou stesku

Ráno mě Lucka vyzvedla u mě doma a šly jsme na nádraží. U Alberta jsme potkali pana učitele se třídou. všichnni mířili k nádraží a tak jsme se připojily. Chvilku jsme čekali na vlak a ten potom přijel. Ve vlaku jsme potkali Terku. Protože se po cestě vyměňovali koleje museli jsme přestoupit na autobus. A pak ještě na vlak no a konečně jsme v kameném přívoze. Z vlakové přestávky jsme šli do sámošky si dokoupit dobroty, přešli jsme most a protože nám byla zima, zašli jsme si do hospůtkay na teplý čaj. Po dobrém čaji jsme nakrmili kachny  a pak už nám nic nebránilo v tom aby jsme se dostaly do lesa. Po cestě jsme viděli papírnu, viadukt nebo vodní elektrárnu. Pan učitel nás učil názvy stromů a kytek a také jsme zahlédli Mloka. Pak jsme se vyfotili s čarodějnicí na koštěti. Chvilku cesty a už jsme byli v Petrově. Tam jsme čekali na autobus který nás potom odvezl na vlak. A pak už jsme přestoupili, vystoupili a rozešli jsme se domů. 

          Výlet se mi moc líbil i když mi byla trochu zima. 

Divná ženská

V pátek jsem byla u bratrance. Když jsem se od něj vracela domů měla jsem takový divný pocit. Došla jsem domů a mamka mi řekla že ať si teď dávám pozor že nás tady navštívila divná paní a začala mi vyprávět.
      Já jsem dělala oběd, Anča dělala úkoly. Najednou zahlídla v jejím okně nějakou paní. Měla černé oblečení a černé brýle a vlasy. Anča se lekla a ta paní asi taky, černovlasá zřejmě zlodějka řekla pardon a odešla. Pak chodila v ulici dál. Bylo nám to divné a proto jsme zavolali polici. Panu policajtovy jsme řekly že nám paní nic nevzala ale že by o tom měl vědět. Pan policajt nám řekl že tam zítra někoho pošle na procházku.